FC Jílové dorost - FC Mníšek pod Brdy
3 : 1 (1:1)
V posledním domácím mistrovském zápase jsme na domácím hřišti přivítali dorost Mníšku, se kterým jsme na podzim ve velmi vyhecovaném utkání uhráli remízu. Po utkání jsme měli pro chlapce připraveny oslavy a tak jsme doufali, že k nim přispějí pěknou hrou a popřípadě i nějakým tím bodíkem. Vzhledem k již jisté záchraně jsme tentokrát šli místo umělky hrát na naše travnaté letiště a měli jsme velké obavy, že nás starší a fyzicky mnohem vyspělejší soupeř uběhá a na velkém prostoru přejede. To, co však chlapci se soupeřem dokázali nakonec udělat předčilo veškerá očekávání a zaplašilo naše obavy, kluci nám už prostě dospěli a od teď se již budou se soupeři střetávat a porážet je na hřišti jakýchkoli rozměrů.
Zápas ale pro nás nezačal vůbec dobře, na hostech bylo vidět sebevědomí a i dobrá trenérská práce, protože se snažili hrát kombinačně, bez dlouhých nákopů a i jejich pohyb bez míče, nám dělal velké problémy. Hosté nás přikovali na naší půlce a využívali zejména své levé strany k průnikům do našeho vápna. Odolávali jsme jen krátce, neboť v šesté minutě zahrával po zbytečném faulu volný přímý kop z levé strany a nacvičený signál provedl báječně - přetažený centr vrátil hlavou před bránu jeden ze soupeřových hráčů, kam si naběhl další a už pro něj nebyl problém Martina v bráně prostřelit a bylo to 0:1. Hra se dál odehrávala v režii hostů, měli jsme i štěstí, neboť soupeř několik šancí nedal a nás vysvobodila až přestávka na občerstvení a schlazení hlav, neboť se hrálo v úmorném vedru. O této kratičké přestávce se udála zlomová situace, kdy Jirka Kurka nepřijal trenérovu kritiku, ani další taktické pokyny a byl okamžitě vystřídán a na jeho místo přišel Pítr. Od tohoto momentu, se jako mávnutím kouzelného proutku dění na hřišti zcela otočilo, byli to naši borci, kteří začali udávat tempo utkání, včas jsme k soupeři přistupovali, zvýšili tempo, začali hosty po hřišti náhánět, jako hladoví vlci jelena a už do konce zápasu hostům nedali šanci. Zápas přilákal i celé vedení našeho klubu a řadu dalších diváků a Ti si mohli až do 90.minuty ukroutit krky, nad neuvěřitelnou změnou. Odměna za zlepšený výkon přišlo ve 40 minutě, kdy Radži vykouzlil geniální pas na nabíhajícího Pítra a ten se nemýlil a nekompromisně pod břevno splatil důvěru a vyrovnal na 1:1.
Za tohoto stavu se šlo do kabin, žádné další změny jsme nedělali a své žolíky nechali v kapse a vyndavali je postupně.
Do druhého poločasu jsme tentokrát mnohem sebevědoměji vstoupili my, rychlou kombinační hrou donutili hosty běhat hlavně bez balonu a mnohem častěji jsme se dostávali na dostřel branky. Naše šance však zatím končili v rukavicích hostujícího brankáře, nebo vedle. hosté se vlastně za celou druhou půli nedostali do jediné šance a tak bylo jen otázkou času, kdy vsítíme branku my. A byl to opět další střídající hráč, Pepa Antoš, který šel na místo zraněného Sajtny do středu jako štítový záložník. V 79. minutě roztočili další ďábelský kolotoč, před brankou soupeře, v rychlosti si měnili míč až se balon dotal z pravé strany ke Kryštofovi, který místo střely zvolil skvělou zadovku na nabíhajícího Antoše a ten z voleje, báječnou Ronaldovskou bombou prostřelil hostujícího brankáře podruhé a bylo to 2:1!
Hosté se však s prohrou nechtěli smířit, vysunuli svého gigantického stopera na hrot, ale to bylo přesně to co jsme potřebovali, neboť to byl hlavně on, který držel celou obranou hru Mníšku a bez něj jsme si již poměrně bez problémů dokázali poradit, nejprve ještě v 85 trefil Pítr po parádní akci z pravé strany jen břevno, aby svůj famozní výkon korunoval další střídající hráč Mára Štrach a v 88. minutě po další skvělé akci, po odražené střele Kryštofa, nezaváhal a chladnokrevně prostřelil hostujícího brankáře potřetí a bylo hotovo 3:1! Tato branka odstartovala nevídanou extázi nadšení, jak na hřišti, tak i na lavičce a v hledišti, kde fanoušci vytvořili tři mexické vlny, první vytvořil Radek Bodlák, druhou Petr Mucks a třetí dokonce samotný předseda 
.
Zápas to byl úchvatný, kluci vyhráli naprosto zaslouženě a zahřála i obdivná slova soupeřova trenéra, kterého naše hra doslova uchvátila. Poté již následovaly oslavy a řev z naší kabiny musí hostům ještě teď znít v uších. Výkon je pro nás však závazek do další sezony, nesmíme v žádném případě usnout na vavřínech a naopak své úsilí ještě zvýšit, abychom takovýchto zápasů byli schopni odehrát co možná nejvíc. Byl to prostě skvělý špíl a klukům je třeba poděkovat a hluboce se uklonit...