SK Dolní Chabry x FC Jílové
3 : 2 (1:0)
Na půdu vedoucího mužstva soutěže jsme jeli s velkými obavami, vzhledem k nahuštěnému programu všech Jílovských mužstev a velké marodky hráčů áčka se vše muselo posunout, takže dorostenci museli jít hrát mistrák za áčko a starší žáci museli hrát mistrák za dorost, vše v tuto sobotu! Navíc naše žáky sužovala řada absencí, takže na páteční trénink dokonce přišel předseda Doležal se skvělým nápadem, že zápas v Chabrech máme zrušit 
.
To se nám mu naštěstí podařilo vymluvit, ale přesto jsme byli zvědavi, co s námi všechny tyto problémy udělají.
Na sraz vůbec nedorazil brankář Pavel Pečený ani Pavel "Messi" Novák, Tomáš Kostelníček neměl odvoz, Jakub Maroušek celý týden marodil a nebyl ani na předzápasovém tréninku, podobně na tom byl zdravotně Emil Cienciala, který také naskočil rovnou z marodky a naši tři žáci Šimon, Popi a Josef měli v nohách 90 minut v krajském přeboru za dorost! Navíc Václav přijel s podvrknutým kotníkem a vůbec nenastoupil.
Na druhou stranu za nás poprvé nastoupili naše dvě nové posily z Kostelce, Lukáš s Kubou a na hřišti nám velmi pomohli, bez nich by nás bylo pouze devět do pole.
A dalším velikým oslabením byla absence trenéra Pavla, který i přes svůj pokročilý věk , musel nastoupit za áčko bojující o záchranu v Krajském přeboru a nutno říct, že i přes svou nevysokou postavu, svým výkonem vysoko převyšoval o generaci mladší hráče soupeře a zejména díky jeho výkonu v obraně se podařilo mužům vybojovat důležité vítězství!
Vzhledem k těmto problémům jsme k zápasu v Chabrech vzhlíželi s obavami a sestavou uzpůsobenou únavě našich "velkých borců" jsme chtěli domácí překvapit. Naše největší útočná esa Šimon s Popim, nastoupili v první půli na krajích obrany a stoper Josef se naopak vysunul do útoku. U Josefa se dnes musím zastavit a vyzdvihnout jeho mimořádný výkon, kdy opět projevil velké srdce válečníka! Náš mušketýr bojoval a dřel opět jako kůň a hráči soupeře do něj tolikrát ostře zajeli takovým způsobem, že nikdo jiný by se již nezvedl, ale Josef ač skopáván a vláčen soupeři bahnem se vždy i přes bolest znovu zvedl a znovu a znovu se bez bázně a hany vydával do ostrých soubojů s domácími nájezdníky-pro mne opravdový hrdina dne!
Naštěstí jako hrdina nehrál na hřišti sám, ale příkladně bojovalo celé mužstvo, takže jsme nakonec naší tradiční houževnatostí a nezlomností dokázali domácím připravit horké chvilky.
V první půli se hrál zápas poměrně vyrovnaný, kdy domácí se snažili udávat tempo hry, ale naši kluci včasným přistupováním a snahou o celoplošný presink, domácím snahu o kombinaci velmi znepříjemňovali a sami jsme několikrát podnikli nebezpečný rychlý protiútok. Obě mužstva však i přes vysoké tempo zápasu hrála víceméně bez větších šancí, obrany pracovali spolehlivě a tak jedinou naší chybu v rozehrávce nakonec potrestali domácí, kdy přes pravou stranu obrany postupoval domácí útočník sám na Bodla a nezaváhal 1:0.
Tak skončil i první poločas a do druhého jsme šli se snahou vypustit naše ofenzivní ďábly Šimona s Popim a potrápit tím také domácí obranu.
Obraz hry se však pro nás dlouho nevyvíjel dobře, domácí borci také zatopili pod kotlem a my byli prvních cca 15 minut pod velkým tlakem a sami jsme se do vápna domácích nedostávali. Z tlaku nakonec pramenila druhá branka domácích, kdy centr z pravé strany domácí nakonec do brány s pomocí břevna došťouchali 2:0.
Po této brance jsme obraz hry poměrně vyrovnali a obrovskou škodou nakonec byla třetí a naprosto zbytečná branka, kterou jsme dostali po špatné rozehrávce a útoku do otevřené obrany a bylo to 3:0.
Ale čert to vem, naši kluci již tolikrát prohrávali v zápase o několik branek a nikdy je to nezlomilo, takže ani tentokrát jsme se nepoložili a ze zápasu ještě udělali drama.
Asi 10 minut před koncem kluci pěkně zakombinovali ve středu pole, serie rychlých přihrávek na jeden dotek soupeře vyřadila ze hry a Kryštof krásně do prostoru vyzval Popiho, který udělal kličku brankáři a z úhlu snížil na 3:1. Najednou našich kluků bylo plné hřiště, únavu z předchozích zápasů jakoby přehodili na domácí a o chvíli později bylo ještě veseleji, když podobnou kombinací za středu pole, tentokrát dvorní asistent Kryštof vyzval mezi beky Šimona a ten obstřelil domácího brankáře a snížil na rozdíl jediné branky 3:2.
Bohužel již nezbyl čas na vyrovnání, takže jsme nakonec o gól prohráli.
Škoda,ale dle průběhu zápasu nutno říct, že o ten gól asi zaslouženě, domácí hráli po většinu zápasu dobře a i díky větší fyzické síle (dvě 98 a devět 99) nás v rozhodujících chvílích přetlačili.
Klukům, ale po dnešním zápase gratuluji a smekám před jejich statečným výkonem, jen tak dál!