Sokol Teplýšovice- FC Jílové
4 : 4 (3:2)
Na zápas proti silnému mužstvu Teplýšovic jsme jeli v oslabené sestavě, neboť se nám letos poprvé křížil zápas A a B dorostu a museli jsme kluky rozhodit. Navíc nemohli tentokrát přijít Maroušek s Polákem a to bylo další velké oslabení v obouch zápasech. Nicméně Ti co byli nominováni na zápas áčka prokázali velikou kvalitu a obrovské srdce i lepší fyzičku a v závěru dokázali téměř ztracený zápas vyrovnat a hrát se o chvilku déle, jeli bychom domů asi ještě veselejší. Proti soupeři, který téměř komplet nastoupil se starším dorostem , zaslouží zejména fakt , že jsme zápas zvládli lépe fyzicky velké absolutorium, ale opět to nebylo nic pro kardiaky 
.
Do zápasu jsme vlétli skvěle a domácí jsme svou aktivitou a křídelními kombinacemi dokonale zaskočili a už ve 2 minutě pláchl Dvořáček po pravém křídle, nacentroval parádní centr před branku kam nasprintoval Lukáš Hrobník a důrazně z první vsítil naši vedoucí branku 0:1.
Domácí byli jako opaření, ale bohužel místo toho, aby jsme odskočili na rozdíl dvou branek, tak jsme vyrobili zbytečný zmatek před naším vápnem a Sajtna nádhernou ranou obstřelil vybíhajícího Syrového a bylo to 1:1 . Od tohoto okamžiku se hrálo zajímavé utkání, ve kterém jsme byli jasně kombinačně lepší a domácí zase přímočařejší a výrazně důraznější. Kluci se však rvali se starším soupeřem statečně a hra se přelévala od branky k brance. Bohužel v 31 .minutě vyrobil hrubku tentokrát Michal Balouš, nechal se ve středu pole obrat o míč a domácí svůj výpad do otevřené obrany zkušeně vyřešili a ujali se vedení 2:1. Pro nás to bylo jako kdybychom dostali palicí do hlavy a dalších 10 minut jsme zcela vypadli ze hry, prohrávali souboje, byli u všeho pozdě a byla jen otázka času, kdy dostaneme další branku. A v 41 . se domácí dočkali, když tentokrát chyboval Lukáš Sadloň, špatně odhadl nákop za obranu, útočník domácích si dobře zaběhl, s jeho první střelou si ještě bravurně poradil skvěle chytající Pavel Syrový, ale s dorážkou už nemohl nic dělat a prohrávali jsme rázem 3:1. Naštěstí toto jsou přesně momenty, které nám vyhovují, umíme využít nekoncentrovanost soupeře a hned o minutu později vyzval Lukáš Sadloň k sólu baječným míčem Pítra Dvořáčka a ten se tentokrát nemýlil a za tyč nás dostal zpět do hry 3:2.
Za tohoto stavu se šlo do kabin, my museli nuceně vystřídat Šimona Pluhaře, na jeho místo se posunul Michal Patočka a na stopera se stáhl Michal Balouš. V kabině tentokrát bouře nebyla, protože kluci nic neodflákli a dřeli, jen jsme si něco řekli k chybám a k způsobu hry ve druhém poločase a šlo se do boje.
A začali jsme velmi dobře, domácí jsme zmáčkli na jejich půli a dostali se do dvou obrovských šancí Petrem Dvořáčkem, ale ten ani jednu bohužel nedokázal proměnit a tak přišel trest v podobě domácí branky, kdy se v obrovském závaru prosadil jejich důrazný útočník a potvrdilo se klasické nedáš, dostaneš 4-2. Po této brance jsme opět na chvilku vypadli z role a domácí měli obrovskou šanci nám dát poslední ránu z milosti , ale jejich útočník zcela sám před prázdnou bránou z malého vápna naštěstí nepochopitelně přestřelil a byl to pravděpodobně rozhodující moment zápasu. Postupně se začala projevovat naše lepší fyzická kondice a vynikající lavička, kdy každý kdo na hřiště přišel byl velkým přínosem a tak jsme začali domácí mačkat jako citron a v 75. minutě jsme se dočkali snížení. Petr Dvořáček pláchl po křídle, dostal se do vápna, kde pod sebou našel nabíhajícího Lukáše Hrobníka a ten vsítil svou druhou branku a snížil na 4:3. Domácí se už před naší branku téměř nedostávali, odpadli mentálně i fyzicky a bylo jen otázkou času, kdy a jestli dokážeme vyrovnat. A tak jsme se v 85 . minutě zaslouženě dočkali, kdy zodpovědnost na sebe vzal Vašek Peričevič, dobrým presinkem vystihl domácí rozehrávku, zachoval chladnou hlavu, zatáhl míč k soupeřově brance a technickou střelou za tyč domácí branky rozpoutal explozi nadšení a vyrovnal na 4:4!
Bohužel již nezbývalo moc času a tak jsme se nakonec vítězné branky nedočkali i když jsme v závěru po střele Kryštofa po třech bodech sahali. Bohužel si jeho rána cestu do sítě nenašla a tak se soupeři v dramatickém zápase rozešli smírně i když dle průběhu byl zápas spíše naším vítězstvím. Opět se budu opakovat, ale je pro mne obrovská čest, že mohu vést mužstvo s tak obrovským srdcem, které se nikdy nevzdává. Čert vem chyby, tohle je fotbal ,který prostě baví a vám borci právem náleží přízvisko jílovští "Neporazitelní"!!